O zavádění BI ve firmě a o benefitech studia datového MBA s Otou Novotným a absolventem Liborem Matúšem

Otec našeho datového MBA Ota Novotný se vydal na návštěvu dalšího z absolventů studia. Tentokrát jeho cesta vedla do kopřivnické výrobny audiosystémů Tymphany, kde ho přivítal Libor Matúš. Ten zde má v současné době na starosti globální dodávky materiálů z celého světa, správu skladu, financí a koordinaci s IT. Povídání s Liborem Ota opět zdokumentoval a my pro vás sepsali souhrn toho nejzajímavějšího na následujících řádcích.

Ota: Kam ses kariérně posunul od dob studia datového MBA?

Libor: Já jsem měl ve firmě původně na starosti zákaznický tým – customer service, projektový management, key accounts apod. Mým úkolem bylo převážně získávat nové projekty a zákazníky. To jsem dělal během studia datového MBA. Tam jsem začal chápat, že by bylo dobré sledovat alespoň nějaké revenue či jiné základní ukazatele, abychom měli přehled, kolik jakého produktu kterému zákazníkovi prodáváme.  Vedení v té době ale zároveň rozhodlo, že tyto „businessové funkce“ převezme korporát v Taiwanu. Dostal jsem možnost zůstat a využít své zkušenosti v supply chainu, tedy řídit dodavatelský segment. Souhlasil jsem, ale hned jsem navrhnul, že si tady k tomu zavedeme BI.

Ota: Jak takové zavádění BI ve firmě, která to zatím nevyužívala, probíhalo?

Libor: Spojil jsem síly se seniorním kolegou Honzou, který měl vždy smysl pro pořádek a lákala ho data. Jako konzultantku jsem mu navíc domluvil spolužačku Veroniku z MBA a začali jsme na tom společně pracovat.  Prvními kroky bylo sledování zásob či obrátkovosti. Postupně se nám podařilo najít řešení na SAPu. Zjistili jsme, jak vytvářet potřebné datové modely, a report po reportu jsme začali budovat datový reporting na celý supply chain. Nakonec jsme postoupili až ke controllingu financí, skladu a dalších věcí, včetně vytvoření cockpitu pro členy týmu.

Neměli jsme podporu v řádu milionů, naše finance pokryly pouze vynaloženou pracovní sílu.

Postupně jsme testovali a učili se, kde je největší přidaná hodnota této práce, co je nejdůležitější vědět a co za to naopak nestojí. Myslím, že návratnost naší investice je ve velmi pozitivních číslech, zejména co se týče přidané hodnoty řízení. Můj tým dnes rád používá heslo: ,, co neměříš, to neřídíš,,.

Ota: A jak na to ve firmě reagovali? Jak to ovlivnilo třeba lidi ve výrobě?

Libor: Nejdříve jsme ve výrobě sledovali výstup jednotlivých směn podle zákazníků a počtu výrobků.  Posílal jsem šéfům výroby reporty, a ačkoliv se na ně rádi podívali, nic moc to jim ani jejich týmům neříkalo. V jeden okamžik nás ale napadlo vyčíslit výstupy v hodnotě peněz. Tohle úplně změnilo mindset těch lidí. V okamžiku, kdy dostali nějakou hodnotu produkce, kterou je třeba vyrobit, a nějaký obrat, který je třeba naplnit, vnímali to úplně jinak. Když měli vyprodukovat 200 000 dolarů za směnu a viděli, že jsou 20 000 dolarů pozadu, motivovalo je to mnohem víc, než když byli 50 kusů pozadu.   To byla obrovská změna v tom výrobním světě.

Ota: Co tedy přesně vlastně děláš teď?

Libor: Od loňska mám k supply chainu a skladu na starosti i finance a IT.  Opět to sice řídí korporát z Taiwanu, ale já jsem tu od toho, abych to celé koordinoval na místě. Teď třeba zrovna řešíme automatizaci faktur, vyčítání dat z nich, jejich automatické zaúčtování apod. Stavíme velkou datovou základnu, kde se dozvíme, co je zaplacené, komu dlužíme a další věci. Je to krásný projekt a daří se to.

Ota: Proč se podle tebe některé firmy zdráhají používat BI nebo nějak více pracovat s  daty?

Libor: Podle mě je to vždy o tom vedoucím člověku. Buď chce, nebo nechce. Buď to může nechat tak, jak to je, a spokojit se s tím status quo, nebo se snaží stále přicházet s něčím novým.  Myslím, že dokud si lidé neprojdou alespoň tím datovým minimem, tak tomu nemohou rozumět a nedochází jim, jaké práce s daty poskytuje možnosti. V nějakém systému jim vzniká nějaký jeden report a oni si říkají – to by bylo fajn, kdybychom mohli zjistit i tohle nebo to propojit s tamtěmi informacemi. Neuvědomují si, že by to šlo a že existuje datový model, který by to vyřešil. Zdá se jim to moc složité, a tak raději řeknou, že to nejde.

Ota: Co ses na tom MBA naučil? Co používáš nejvic?

Libor: Asi všechno. 🙂 Největším benefitem bylo právě otevření očí a uvědomění, že to prostě jde. A že to v dnešním světě jde relativně snadno. Já od nikoho nepotřeboval miliony, abychom to tady postavili. Studium mi ukázalo, že díky využití datových modelů lze vše propojit, získávat informace automaticky, opakovaně a hlavně takové, kterým se dá věřit.  Už nenaslouchám jen intuici, ale můžu říct „Pojďme se dívat, co nás čeká a nemine.“

Ota: Kam se chceš v datech posunout dál?

Libor: V poslední době nad tím sám uvažuji. Jak už to řídím zvrchu, jsem trochu pryč od toho detailu.  Občas si říkám,  že bych možná měl jít na nějaký další kurz Pythonu nebo SQL. Vždy to ale přebijí jiné pracovní povinnosti. Lidé za mnou teď navíc už chodí a informují mě o novinkách, co se týče dat a možností.  Každopádně bych to tady ve firmě rád v oblasti dat dotáhnul co nejdál to půjde. A pak bych se stejně ještě poradil s někým zvenku o tom, jak to jde dělat jinak a lépe.  Když ale mám volnou chvíli, stále si o datech čtu a držím se v obraze.

Jste i vy rádi v obraze v oblasti dat? A chcete vědět ještě víc, abyste mohli svou kariéru posunout jako Libor? Zjistěte více o studiu datového MBA na VŠE.