KOMENTÁŘ OTY NOVOTNÉHO, ZAKLADATELE PLATFORMY DATA & BUSINESS, PODNIKATELSKÉHO AKCELERÁTORU XPORT VŠE A VEDOUCÍHO KATEDRY INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ NA VŠE

Představme si učitele, který přesně ví, co z probírané látky
každému jeho studentovi nejde, nebo naopak v čem exceluje. Učitele, který na základě této znalosti může přizpůsobit každou další hodinu a přípravu nových studijních pomůcek. Učitele, co má čas si s každým studentem sednout a buď s ním znovu probrat, co se mu nedaří, nebo mu naopak doporučit studium dalších zajímavých věcí nad rámec původního zaměření předmětu.

Představme si školu, která od první hodiny nástupu každého studenta ví, jak se vyvíjí jeho studium, jak roste nebo klesá pravděpodobnost toho, že školu dokončí. Školu, jež díky tomu může reagovat a se studentem pracovat mnohem dříve, než se za ním zavřou dveře
po jeho poslední nesložené zkoušce. Školu, která každému studentovi pomáhá vytvořit studium na míru, složit a měnit si ho podle aktuální životní situace. Školu, jež je studentovi oporou i ve chvílích, kdy se mu nedaří.

SE ZMĚNAMI OPATRNĚ

No a představme si, že takový může být dnes každý učitel a každá škola, ať se starají o deset studentů, nebo o tisíce najednou. Stačí jen chtít… a vědět, jak na to.

Tohle vůbec nejsou poznatky z poslední doby. Před dvaceti lety jsem potkal majitele jedné z největších amerických online univerzit, který již tehdy hovořil o tom, že formální vysokoškolské vzdělávání je přežité, že by se mělo přizpůsobovat životnímu stylu a potřebám studentů a taky že hodinu a půl trvající přednášky a semináře bude potřeba rozbít do bloků trvajících ne více než deset minut, protože pozornost studentů klesá úměrně délce jejich pobytu v učebnách a také konzumaci obsahu na sociálních sítích. Všechno zmíněné na své škole také začal realizovat.

To setkání mi otevřelo zcela novou perspektivu vnímání toho, jak by mohlo vzdělávání na vysoké škole fungovat, a po návratu domů jsem toto téma začal probírat se služebně staršími kolegy. Jejich závěr však byl, že je to pěkná myšlenka, ale u nás se pravděpodobně neujme, protože náš systém se od toho amerického liší. Že náš systém je založený právě na každodenním fyzickém potkávání studentů a učitelů ve třídách a novoty, jako je individuální studium a online výuka, nikdy kapacitně nezvládneme pokrýt nebo nám je nikdo nezaplatí. Že řízení studia na české vysoké škole je jako řízení plně naloženého tankeru, kde se každé pohnutí kormidlem projeví až za několik let. Že každá taková novinka přinese ovoce až tři až pět let poté, co se zavede, a že celý systém novinkám příliš nepřeje.

ZÁSADNÍ PŘÍNOS PANDEMIE

Tohle všechno u nás bohužel (čest výjimkám) skutečně platilo až do nástupu pandemie. Prosazovat změny, kombinované metody výuky nebo práci s daty studentů nebylo vůbec jednoduché. Pandemie ale ukázala, že věci lze měnit mnohem rychleji a že i univerzitní tanker může změnit směr za mnohem kratší dobu, než se původně zdálo. Online výuka najednou není problém, analýza množství dat o postupu studenta studiem již není sci-fi. Už nikoho ne- překvapuje, když se kombinuje vlastní výuka s obsahem připraveným na prestižních zahraničních školách nebo nových online vzdělávacích platformách.

Dnes se i u nás začínají v praxi používat nástroje, které pomáhají učitelům analyzovat domácí úkoly studentů, včetně esejů, a sledují intenzitu práce studenta nejen ve škole, ale i doma. Tyto nástroje opravují domácí úkoly nebo testy a rovnou učiteli navrhují, na jaké téma by se měl s danou třídou zaměřit příště, aby zlepšil její znalosti. Stačí jen chtít se tyto nástroje naučit používat.

MOCNÁ ANALÝZA DAT

Stejně tak existují nástroje a postupy, jež dopředu dokážou spočítat již zmiňovanou pravděpodobnost toho, že student danou školu úspěšně (ne)dokončí. Mohou škole před každým pololetím připravit seznam nejohroženějších studentů a rovnou jim navrhnout individuální studijní plány nebo doplňkové doučování.

Všechny tyto nástroje se opírají o analýzu dat, která jsou již ke každému studentovi vedena ve studijních a dalších informačních systémech v každé škole, již navštěvoval, jen se s nimi pořádně nepracuje. To, co se zdálo před řadou let nemožné, je dnes realitou. Navíc dnes díky vývoji technologií spuštění takových projektů netrvá roky a nestojí milióny korun. Dají se realizovat během několika měsíců a nákladově se v mnoha případech pohybují v řádech desetitisíců či nižších jednotkách statisíců korun. Některé z technologií je možné využívat i zdarma.

My všichni, kteří se věnujeme univerzitnímu vzdělávání, máme nyní obrovskou příležitost překonat naši největší překážku – pocit, že plujeme na těžkotonážním univerzitním tankeru a na každou změnu máme spoustu času. Používání moderních nástrojů pro analýzu dat je však jen prvním krokem. Se získanými poznatky musíme pravidelně pracovat a podle toho školy a systém vzdělávání měnit.

Svět kolem nás se změnil, teď se musíme změnit i my. Univerzitní tankery už jsou minulostí.

Autor: Ota Novotný

Zdroj: EXTRA – PŘÍLOHA O VZDĚLÁVÁNÍ | REFLEX 8 – 2022